Řemeslo, braň se!

  

Nevím kde začít…

Nejdříve musím zmínit pár vět, které padly začátkem dubna.

Konverzace, která proběhla zhruba před pěti týdny:

Já: „Je reálné, že budu od 1. 5. bydlet? Můžu na 1. 5. domluvit předání bytu na Smíchově?“ … „Víš, nemůžu si dovolit nemít střechu nad hlavou, mám 2 zvířata, takže přechodné bydlení je bohužel nereálné!“

Architekt: „Jasně, za 14 dní máme hotovo! Tady už se jen dodělá pár věcí, to je hned.“

Je čtvrtek, 12. 5. venku svítí sluníčko, konečně začíná být teplo a to je asi jeden z mála aspektů, který ještě drží mou psychiku v hladině snesitelnosti, nemám daleko k tomu, abych se složila jako domeček z karet…

Měla jsem bláhovou idylku, posledních 12 dní si užívám nového bytu, zařizuji si ho podle představ, vybírám látku na závěsy, talíře, příbory, kupuju a instaluju dekorace, v sekci ručníků se nemůžu rozhodnout, které barvy vybrat a proto koupím takové množství ručníků, které nemůžu nikdy využít, ale to nevadí, všechny budou ladit…

Realita je ale jiná …

Dvanáct dní přespávám v malém jednopokojovém bytě u maminky, na matračce pro hosty, umístěné mezi konferenčním stolknem a zdí. Na mé útočiště si rozhodně nestěžuji a jsem za něj vděčná. Navíc, s maminkou se nemám vůbec špatně. Ale oproti původní idylce je to hodně veliký rozdíl.

Zvířata jsou na chatě. Kocour si to užívá a myslím, že i babička je spokojená, že má o koho pečovat. Se psem je to trochu horší, chata není oplocená, a jelikož je Agi neunavitelné hravé zvíře, s loveckými pudy německého ovčáka a tvrdohlavostí po paničce, péče o ni je náročnější. Trochu si pohrála se sousedovic slípkami, takže teď musí být pod drobnohledem, nebo přivázaná k trámu, aby zase nezdrhla na slepičí čajíček o páté.

Ovšem fakt, že už jsem měla dávno bydlet a zařizovat si byt, není ten, co by mě tolik trápil. Je to sice veliká komplikace pro mě i pár lidí kolem, ale nevadí, je to dočasné a jak se říká, musíme si pomáhat…

Ten problém, jak napovídá název tohoto příspěvku je daleko horší.

Práce, která se na bytě do teď udělala, je katastrofická. Nejspíš je to v důsledku toho, že se nestíhá a hoří termíny, ale podle mého názoru, nic nemůže být na úkor práce. Termíny už jsou dávno v plamenech, průšvih s bydlením jsem nějak zažehnala, ale jak se vyřeší katastrofy, které mám v bytě, to teda nevím…

V pondělí mi volal pan dělník, jestli můžu přijet do bytu, že má hotovo.

Věděla jsem, že hotovo v žádném případě nemá a že s ním budu muset byt projít a říct mu, co všechno musí opravit. Ovšem jeho reakce mně rozčílily doběla.

Špatně položená podlaha... že je křivá, houpe se, vrže, všude jsou boule, nikde není rovný kus, kde by se kulička nekutálela, te je kapitola jiná, ale tohle? 

  Já: "co je tohle, to snad nemyslíte vážně?!"

odpověď pana dělníka, z nepříliš vzdálené země, kde nejspíš mají pocit, že ukrajinci můžou z českého člověka dělat blbce a nechá si to líbit, byla:

"To době pani, to tak musí!"

Myslela jsem, že mu jednu vlepím!

Ano, plovoucí podlaha nesmí přiléhat ke zdi, to vím, a nemusím být stavař. Ale také vím, že ten kousek, který vznikne mezi zdí a podlahou, se schová právě pod tu lištu. Jenže to se jim, Patům a Matům, nějak nepovedlo.. dvakrát měř, jednou řež!

Vlastně na všechno, co jsem ukázala, že se mi nelíbí, nebo je špatně udělané mi bylo řečeno: "To tak dopře pani. To nejde jinak pani. To musí pani. To ja nedělal pani. To bylo pani. To ja neumim pani...." škoda, že se v textu nedá vyjádřit jeho přízvuk a intonace.. 

Hodně ryhchle jsem ho vyhodila z bytu s tím, že o tomhle se spolu nebudeme dál bavit a vše začnu řešit osobně jen s jeho šéfem, panem Architektem. Ano, z něj jsem byla zprvu nadšená a měla radost, že bude celý byt dělat právě on, ale nějak se mu to nevyvedlo.. Do teď nechápu, kde nastala chyba...

A teď pokračování včerejší fotodokumentace

Lišty jsem chtěla bílé, vzhledem k tomu, že budu mít, doufám, bílé dveře i obložky... 

 

"Sem, za topení, nedáme dlažbu vůbec, to se zaplácne lepidlem a on si nikdo nevšimne"

 Prý to jinak, než takhle nejde... 

  ... vedlejší místnost... a hele! JDE!

Prý už je vymalováno a hotovo... ale v celém bytě je viditelná, až do očí bijící síťka, jako na obrázku dole a na stropech prosvítá sádrokarton.

A největší tečka za tím vším, je NOVĚ postavená zeď, která tem šikulům, nějak ujela...

Už chápete mé pocity zoufalství? 

A co teď s tím... :(

Ev*

Od průběhu stěhovaní, až po slzy zoufalství…

Poslední víkend byl pro mně opravdu jedním z nejnáročnějších v poslední době. A to jsem si myslela, že další komplikace než ty, které během celé rekonstrukce nastaly, už prostě nemůžou přijít.

Posledních 14 dní bylo v duchu balení mého dosavadního života do krabic. Ne jen, že jsem balila celý svůj byt kvůli stěhování, ale zároveň se, z důvodu prodeje, vyklízel byt mých rodičů.

Každý jste se už určitě, minimálně jednou, za svůj život stěhoval, takže víte, jak je to nekonečné… Proto nebudu rozvádět do detailu, je to zbytečné a nudné.

Minulý týden balení vrcholilo a leč jsem měla v plánu, postupně a svépomocí, odvážet krabice do nového bytu v průběhu celého týdne, nakonec jsem se rozhodla objednat stěhováky. Je to rychlé, nesedřete se a navíc jsem po úterní návštěvě bytu usoudila, že raději ještě pár dní počkám. Bylo mi slíbeno, že v pátek bude byt 1kk připravený k nastěhování a v následujícím (tomto) týdnu už se dodělají jen poslední úpravy v mém 3kk.

Celé stěhování pro mně bylo dost stresující (to asi znáte), ale nakonec jsem vše zabalila celkem rychle… V bytě na Smíchově to vypadalo asi takto:

Stěhováky jsem měla objednané na pátek 15:00 a doufala, že se mi nestane podobná situace jako pár známým, na které se stěhováci na poslední chvíli vykašlali :D Naštěstí ne! Vybrala jsem si dobře  a tímto všem můžu doporučit MAXTRANSPORT. Dochvilní, spolehliví, milí, ochotní a celkově to bylo příjemné stěhování J

Onen osudný okamžik zoufalství bohužel nastal ve chvíli, kdy jsme přijeli do bytu… Vstoupila jsem do staveniště, setrvávajícího v dosti podobném stavu už posledních 14 dní. Byt 1kk, který už měl být kompletně hotový a připravený k nastěhování, vybalení a bydlení od pátečního večera, byl plný stavebního prachu a rozhodně ještě nebyl a není komplet hotový. Po pár minutách v místnosti jsme se, já i stěhováci, dusili a mezi zuby nám chroupalo a skřípalo. Přepadl mě skličující pocit zoufalství a bezmoci. „Jak se mám, proboha, do tohohle nastěhovat, spolu se zvířectvem a začít tu bydlet?“ S pláčem jsem si prošla celý byt a zjistila, že krom položení podlah (ale stále ne v celém bytě), částečného obkladu v koupelnách 3kk, nepěkných interiérových dveří použitých jako vchodové dveře do jednotlivých bytů, s klíčky jak od poštovní schránky, se vlastně vůbec nic nezměnilo.

Nejdříve jsme se s mámou, tetou a jejím přítelem pustili do úklidu 1kk, abych tam mohla začít bydlet, ale po chvíli jsme to vzdali. Vzhledem k tomu, že technický bordel/prach v bytě stále je a bude, protože se ještě musí řezat obklady a dlažby, stejně by to tam za jeden den vypadalo úplně stejně. V tomhle se prostě bydlet nedá.

Svolala jsem rodinné S.O.S., protože jsem potřebovala alespoň na týden dostat zvířata pryč. Zvířectvo je tedy na chatě s babičkou, dědou a tátou. Doufám, že to ve zdraví přežijou -  tím myslím hlavně tu rodinu :D

1 katastrofa s bydlením na následující týden zažehnána… můžu, dle možností a nabídek kamarádů, přespávat kde se mi namane J DĚKUJI!

Otázkou ale je, jak dlouho to ještě potrvá… Vzhledem k nedostatkům, které jsme v bytě za víkend našli a velkému množství nedokončených prací... bojím se, že tohle bude ještě na dlouho L

Zatím mám tedy všechny věci v jedné místností a doufám, že se dělníci postarají (na mé, několikrát opakované, přání) o to, aby se, alespoň do téhle místnosti, dostalo minimum prachu a bordelu..

O nedostatcích, IKEA dopravě a stavění kuchyně zase příště..

Hezký den všem

Ev*